Rozvoj zaměstnanců společnosti TELMO,spol. s r.o.
Projekt Rozvoj zaměstnanců společnosti TELMO, spol. s.r.o. byl zaměřen na rozšíření současných dovedností, prohloubení kvalifikace zaměstnanců a inovaci současného vzdělávacího plánu. Cílem bylo především zvýšení odborných dovedností u technických pracovníků a zaměstnanců zajišťujících vnitřní chod společnosti, rozvoj měkkých dovedností pracovníků a zvýšení motivace zaměstnanců umožněním osobního růstu.
Cílovou skupinou byli zaměstnanci společnosti. V rámci 8 klíčových aktivit bylo proškoleno 44 osob (z toho 12 žen a 32 mužů).
Klíčové aktivity:
• Technická školení zaměřená na oblast PC sítí
• Technická školení zaměřená na oblast Linux
• Technická školení zaměřená na oblast AutoCAD
• Školení SW Helios
• Kancelářské aplikace
• Ostatní odborná ICT školení
• Měkké dovednosti
• Jazykové vzdělávání
Všechny stanovené indikátory (počet proškolených osob,počet podpořených organizací, počet úspěšných absolventů a počet inovovaných produktů DPV) byly úspěšně naplněny. Jako podpůrný materiál byla součástí školení skripta pro školené osoby. Školení úspěšně absolvovalo všech 44 podpořených zaměstnanců.
Horizontální témata
Rovné příležitosti
„Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.“
Proč je důležité se zabývat rovnými příležitostmi
Potřeba přistupovat ke každému člověku stejným způsobem nehledě na rasu, sexuální
orientaci, pohlaví, fyzický vzhled nebo další odlišnosti, patří v současnosti mezi jednu
z hlavních zásad života ve společnosti. Povinnost dodržovat rovné příležitosti vyplývá pro
Českou republiku z nařízení Rady (ES) č. 1083 / 2006 / čl. 16 / Rovné příležitosti žen a mužů
a zákaz diskriminace: „Členské státy a Komise zajistí podporu rovnosti žen a mužů a
začlenění hlediska rovnosti pohlaví během jednotlivých fází provádění pomoci z fondů.
Členské státy a Komise přijmou vhodná opatření, aby v jednotlivých fázích provádění fondů,
a zejména při přístupu k nim, nedocházelo k diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo
etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení,
věku nebo sexuální orientace.“
Princip rovných příležitostí v rámci OP LZZ znamená potírání diskriminace a
předcházení diskriminaci na základě pohlaví, rasy, etnického původu,
náboženského vyznání, víry, zdravotního postižení, věku či sexuální orientace.
Téma rovných příležitostí se ve svém nejširším pojetí vztahuje i na takové znevýhodněné
skupiny jako jsou imigranti/tky a azylanti/tky, dlouhodobě nezaměstnaní/é, osoby s nízkou
kvalifikací nebo bez kvalifikace, osoby z obtížně dopravně dostupných oblastí, drogově
závislí/é, propuštění vězni, absolventi/tky škol a další.
Důležitým tématem v této oblasti je již zmiňovaná otázka rovnosti mužů a žen, jako jeden
ze základních cílů Evropského společenství. Genderové hledisko lze totiž identifikovat i v
rámci jednotlivých sociálně ohrožených skupin, jedná se pak o kombinaci několika
znevýhodňujících faktorů. Odstraňování nerovnosti mezi ženami a muži je dosahováno
strategií „gender mainstreamingu“, což je proces zavádění rovných příležitostí žen a mužů
do běžné praxe. Pojem „gender mainstreaming“ znamená zohledňování a zapracování
hlediska rovnosti žen a mužů ve všech koncepčních, plánovacích, hodnotících a
rozhodovacích procesech. Prvním jednoduchým krokem pro hodnocení současného stavu a
dopadů navrhovaného řešení je proto rozdělení všech údajů o fyzických osobách na ženy a
muže. Následné zhodnocení pak musí obsahovat vysvětlení příčin případných rozdílů,
očekávaných dopadů nebo očekávaného vývoje ve vztahu k rovnosti žen a mužů.
Rovné příležitosti v širším pojetí musejí být respektovány a podporovány při programování
(příprava programových dokumentů, vyjednávání s Evropskou komisí atd.), při vytváření
implementační struktury (subjekty, které řídí a administrují daný program), při tvorbě
podkladů pro žadatele a příjemce, při výběru projektů, při monitoringu programu a jeho
následném vyhodnocení.
Hledisko rovnosti žen a mužů bude sledováno jak vzhledem k obsahu projektu, tak vzhledem
ke složení realizačního týmu jednotlivých projektů.
Aktuální situace rovných příležitostí v Evropské unii a České
Republice
Společnost si problematiku rovných příležitostí uvědomuje a snaží se ji řešit. Z pohledu
legislativy je toto téma velice bohaté. Jedná se o problém, se kterým se lze setkat téměř ve
všech zákonech upravujících život společnosti.
V evropském společenství existuje několik směrnic proti diskriminaci. Směrnice, vedle
četných zákonů přijatých v posledních 30 letech v boji proti diskriminaci na základě pohlaví a
v prosazování rovného zacházení s muži a ženami na pracovišti, ochraňují občany Evropské
unie před diskriminací na základě rasového nebo etnického původu, na základě víry nebo
náboženství, zdravotního postižení a věku nebo sexuální orientace, a to především na
pracovištích.
V České republice je rovným příležitostem věnovaná zvláštní pozornost přibližně od doby
příprav na vstup do Evropské unie. Starší členské země EU nám mohou být v problematice
rovných příležitostí v mnohém inspirací. Z aktuálních problémů můžeme například uvést:
nedostatečné zastoupení žen v řídících funkcích, problematika začlenění romské menšiny do
většinové společnosti, nedostatek pozornosti pro sladění pracovního a rodinného života
v případě rodin s malými dětmi (nebo v případě péče o osobu blízkou).
V Ústavně-právním výboru Poslanecké sněmovny České republiky pokračuje proces
přípravy Zákona o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací
(tzv. antidiskriminační zákon). Tento stěžejní legislativní rámec, který v jiných zemích EU
již několik let funguje, nebyl v České republice dosud schválen.
K tomu, aby nastala změna v přístupu k rovným příležitostem, je nejprve potřeba společnost
o problematice informovat a poté ji začlenit do každodenního života. Jak již bylo naznačeno,
problematice rovných příležitostí věnuje velkou pozornost Evropská unie, což dokládá také
fakt, že uplynulý rok 2007 byl vyhlášen Evropským rokem rovných příležitostí pro
všechny. Hlavními cíli tohoto roku bylo:
1. Uvědomit lidi o jejich právech.
2. Podpořit stejné příležitosti pro všechny.
3. Ukázat na příkladech, jak prospěšná je rozmanitost pro celou společnost.
V České republice se tématu rovných příležitostí věnuje prozatím méně pozornosti než
v jiných zemích Evropské unie, ale situace se postupně zlepšuje. Největší důraz je stále
kladen na rovné příležitosti žen a mužů, což potvrzuje například skutečnost, že v roce 1998
vláda přijala Národní akční plán pro prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže
„Priority a postupy vlády v prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže“. Vláda
každoročně vyhodnocuje plnění úkolů tohoto programového dokumentu a aktualizuje
opatření v něm uvedená. Podobná situace je v oblasti zdravotně postižených osob, romské
komunity a národnostních menšin.
Dne 10. října 2001 vznikla Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů,2 která od 1.
ledna 2008 spadá pod Úřad vlády České republiky. Dalšími poradními orgány vlády, jež se
zabývají rovnými příležitostmi jsou: Rada vlády pro lidská práva (vznikla v roce 1998) a její
výbory, Rada vlády pro záležitosti romské komunity, Rada vlády pro národnostní
menšiny, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany a Rada vlády pro seniory a
stárnutí populace.
Udržitelný rozvoj
„Trvale udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby
přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní
potřeby.“
Dodržování principů a cílů udržitelného rozvoje je ve státech Evropské unie považováno za
jednu ze zásadních priorit, a proto se také všechny členské země snaží nejen respektovat
význam tohoto horizontálního tématu, ale prosazují jeho základní myšlenky i v rámci
jednotlivých operačních programů. I pokud jde o Evropský sociální fond a Operační program
Lidské zdroje a zaměstnanost, bude po žadatelích o finanční prostředky požadováno, aby se
při přípravě a realizaci svých projektů zaměřili na dodržování základních principů
udržitelného rozvoje.
Proč je důležité se zabývat udržitelným rozvojem
Udržitelný rozvoj je často vnímán především jako ochrana životního prostředí. Skutečností
však je, že životní prostředí tvoří pouze jednu jeho třetinu. Kromě environmentální roviny je
zde ještě rovina ekonomická a sociální. V Obecném nařízení Evropské komise (čl. 17) se
problematiky udržitelného rozvoje dotýká mj. i následující citace: „Cíle fondů jsou sledovány
v rámci zásad udržitelného rozvoje a prosazování cíle Společenství chránit životní prostředí
a zlepšovat jeho kvalitu, jak je stanoveno v článku 6 Smlouvy.“ Strukturální fondy Evropské
unie jsou zaměřeny především na podporu a rozvoj ekonomické a sociální oblasti, avšak za
předpokladu, že jejich implementace přispěje rovněž ke zlepšení stavu životního prostředí.
Obecně je tedy možno udržitelný rozvoj chápat jako dosahování rovnováhy mezi
ekonomickou, sociální a environmentální oblastí.
Realizace základních myšlenek udržitelného rozvoje je z dlouhodobého hlediska možná jen
v případě, pokud se do tohoto významného procesu zapojí celá společnost. Impulsy ke
zlepšení poměrů musejí přicházet jak ze strany veřejné správy, tak ze strany soukromého
sektoru či nestátních neziskových organizací. Nicméně velmi významnou a klíčovou roli má
v tomto procesu i občanská zodpovědnost. Každý z nás se svými životními postoji a
každodenním chováním podílí nejen na stavu životního prostředí, ale ovlivňuje i rovinu
sociální a ekonomickou. Je proto nezbytné, aby všechny subjekty, které mají možnost
zasahovat do oblasti udržitelného rozvoje, spolupracovaly mezi sebou a vytvářely takové
podmínky, aby byly zajištěny nároky a potřeby nejen současné společnosti, ale i generací
příštích.
Tři roviny (pilíře) udržitelného rozvoje
Obecně lze konstatovat, že životní prostředí je limitujícím faktorem udržitelného rozvoje,
ekonomika je jeho nástrojem a cílem udržitelného rozvoje je zajištění kvalitního života pro
všechny (sociální pilíř).
1) Environmentální rovina:
Environmentální rovina představuje především ochranu fauny, flóry, ovzduší, vod, půd,
ekosystémů a přírodních zdrojů. Klíčové je přitom zacházení s nerostným bohatstvím, s
neobnovitelnými energetickými zdroji, se surovinami, ale také s prostorem a odpady. Aby
nedošlo ke zhoršení, ale naopak ke zlepšení stavu životního prostředí, je zapotřebí se
zaměřit na tyto priority:
• Omezování globálního oteplování
• Zastavení ztráty biodiverzity
• Kontrolování a omezování jakýchkoliv emisí
• Navrácení k přirozenému koloběhu vody a živin
2) Ekonomická rovina:
Ekonomický rozměr představuje hospodářský rozvoj a posilování konkurenceschopnosti
ekonomiky. Ekonomika je velmi účinným nástrojem udržitelného rozvoje a může napomoci
například při:
• Zajištění ziskovosti udržitelných investic jak ve veřejném tak v soukromém sektoru
• Přenášení výsledků výzkumu (který je zaměřen na problematiku udržitelného rozvoje)
do výroby a do každodenního života
• Ovlivňování rozhodnutí spotřebitelů na všech úrovních
3) Sociální rovina:
Sociální rovina udržitelného rozvoje představuje význam lidského života, sociálního uznání,
vzdělání, ale i rozvoj kultury a zachování tradic. V případě této roviny je rozhodující správné
fungování rodiny, obcí, veřejných institucí, ale samozřejmě i občanské společnosti jako
takové. Horizontální téma rovných příležitostí, které je rovněž součástí této publikace, by se
z určitého úhlu pohledu dalo zařadit právě do této sociální roviny.
Vzhledem k tomu, že tyto tři roviny (pilíře) udržitelného rozvoje se navzájem ovlivňují, je
zapotřebí nastavit takový systém fungování, aby nedošlo k upřednostňování či zanedbávání
žádného z nich. Pokud jde o problematiku životního prostředí, nadměrná podpora
environmentálních hledisek by mohla vést například k ekonomické stagnaci dané oblasti.
Naopak při upřednostňování ekonomického rozvoje často dochází k poškození a zhoršení
stavu životního prostředí. Avšak i nepřiměřený důraz na sociální hlediska může způsobit
značné problémy – například snížení konkurenceschopnosti v ekonomické soutěži mezi
regiony.
Strategie Evropské unie pro udržitelný rozvoj
První Strategie Evropské unie pro udržitelný rozvoj byla přijata Evropskou radou v Göteborgu
v roce 2001. O rok později v Barceloně však Evropská rada, s ohledem na výše zmiňovaný
Světový summit o udržitelném rozvoji v Johannesburgu (2002), rozhodla o doplnění a
rozšíření některých záměrů a cílů Strategie.
V následujících letech došlo (i vzhledem k rozšíření Evropské unie a kvůli novým
problémům) k přehodnocení některých postupů a k přípravě další (obnovené) Strategie
udržitelného rozvoje EU. Na tomto dokumentu se podílela Evropská rada, Evropský
parlament, Evropský hospodářský a sociální výbor a další subjekty.
Obnovená strategie udržitelného rozvoje pro rozšířenou Evropu byla Evropskou radou
schválena v roce 2006. Základem pro tuto Strategii se staly následující hlavní cíle a zásady:
• Ochrana životního prostředí
• Sociální spravedlnost a soudržnost
• Hospodářská prosperita
• Plnění mezinárodních povinností
Strategie udržitelného rozvoje České republiky
Strategie udržitelného rozvoje České republiky byla schválena usnesením vlády ČR
v prosinci roku 2004. Má za cíl především včas upozornit na existující a potenciální
problémy, které by mohly ohrozit přechod ČR k udržitelnému rozvoji a iniciovat taková
opatření, jak těmto hrozbám předejít nebo alespoň zmírnit jejich dopad. Jejím smyslem je
sloužit jako „zastřešující“ dokument, na nějž navazují resortní strategie a koncepce.
Pokud jde o základní časový horizont Strategie, je plánován až do roku 2014. Některé cíle a
záměry však sahají až do roku 2030. Strategie udržitelného rozvoje z r. 2004 je členěna na 6
oblastí:
• Ekonomická
• Environmentální
• Sociální
• Výzkum, vývoj a vzdělávání
• Evropský a mezinárodní kontext
• Správa věcí veřejných
Strategie udržitelného rozvoje ČR není neměnným dokumentem. Předpokládá se, že
v průběhu času se bude (v reakci na nové výzvy a skutečnosti) rozvíjet, doplňovat a měnit.
Aktualizace tohoto dokumentu byla zahájena v roce 2007 a očekává se, že v následujících
letech bude dokončena a následně předložena vládě ČR ke schválení.
Rada vlády pro udržitelný rozvoj
Dne 30. července 2003 byla na základě usnesení vlády ČR zřízena Rada vlády pro
udržitelný rozvoj jako stálý poradní, iniciační a koordinační orgán vlády České republiky pro
oblast udržitelného rozvoje a strategického řízení.
Místní Agenda 21
Na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED), která se v roce 1992 konala
v Rio de Janeiru, byl přijat dokument Agenda 21. V tomto dokumentu je rozpracována
myšlenka, jak převést principy udržitelného rozvoje do jednotlivých problémových oblastí, a
to od globálního měřítka až po lokální úroveň (tzn. pro konkrétní místo). Odtud pramení i
dnes již běžně používaný název - „místní Agenda 21“ (MA21). MA21 je programem
konkrétních obcí, měst a regionů, kterým se zavádí principy udržitelného rozvoje do praxe při
zohledňování místních problémů.
Ministerstvo životního prostředí ČR zařadilo MA21 mezi nástroje realizace Státní politiky
životního prostředí ČR.
Závěr
Ke zlepšení stavu rovných příležitostí a udržitelného rozvoje dojde pouze tehdy, pokud
budou jejich základní principy respektovány nejen po teoretické stránce, ale především
v každodenním životě.
Tím, že využíváme Evropský sociální fond se také (mimo jiné) zavazujeme, že budeme dbát
o naplňování těchto témat ve všech podpořených projektech. Jejich dlouhodobým cílem je
vnést do podpory z ESF přidanou hodnotu, a tím přispět k lepší kvalitě projektů (a jejich
prostřednictvím i k lepší kvalitě života vůbec).
